Jste zde: Recenze » Recenze: Lars Kepler - Písečný muž

Recenze: Lars Kepler - Písečný muž

Recenze

Není žádným tajemstvím, že největší knižní bomby vycházejí zpravidla před Vánocemi. V tomto období má prostě čtenář posvícení, protože mu vycházejí novinky oblíbených autorů, na které se třásl celý rok. Loni touto dobou mnohý z nás hltal Svědkyni ohně; letos se fanoušci švédské manželské dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler mohou začíst do Písečného muže. Stejně tak ostatní milovníci thrillerů, protože autoři vsadili zejména na nervy drásající napětí a strhující akci.

Román se točí kolem Jurka Waltera, naprostého zloducha, umístěného v podzemní cele uzavřeného oddělení. Není možné si nevzpomenout na Mlčení jehňátek, nicméně Jurek opsaný není – nejedná se o šarmantního intelektuála s kanibalskými choutkami, ale „pouze“ o  inteligentního psychopata. O jeho bestialitě ví své vyšetřovatel Joona Linna, který ho zatkl. Stíhání šílených vrahů není jen tak; policisté dávají všanc nejen své životy, ale také bezpečí rodinných příslušníků, na kterých se delikventi s oblibou mstí. Joona má svá vlastní traumata, se kterými se musí vyrovnávat, přesto je jeho hlavním zájmem vyřešit případ. A tím je zázračné objevení dávno pohřešovaného chlapce, domnělé Jurkovy oběti. Jak ale najít pachatele, kterého oběť nikdy neviděla ani neslyšela mluvit? Právě tento věznitel je oním písečným mužem, „sandmanem“ z hitu od Metalliky/komiksu Neila Gaimana/germánské mytologie, postavou z pohádky, kterou chlapci vyprávěla jeho matka. Písečný muž vás uspí tím, že vám hodí do očí písek; v tomto případě prevít, ze kterého jde mráz po zádech. Přízračný Jurkův komplic nejspíš zadržuje další oběť, která má na kahánku – policie sebou musí hodit. Jak, když neví kam? Odpověď se nachází jen v chladnokrevně uvažujícím mozku totálně nespolupracujícího Jurka Waltera. Jedinou šancí je tajný agent, který se nechá dobrovolně zavřít na psychiatrii…

Kapitoly jsou fikaně krátké, takže na předesílané nemožnosti odložit Písečného muže něco je. Samotné umístění děje do psychiatrického zařízení slibuje pořádné psycho, a také, že se nám ho dostane. Navíc, když lékaři mají sami máslo na hlavě… Společensko-kritickým elementem je zde (ne)svoboda a zranitelnost pacientů, jejich bezbrannost proti upírání lidských práv, nesprávné diagnóze, přehnané medikaci anebo rovnou zlovůli lékařů, kteří nad pacienty mají absolutní moc. Pohádka na dobrou noc to rozhodně není, stejně jako písečný muž není žádný Večerníček.

Děj se stává zběsilým, čtenář je napnutý jak kšandy, které hrozí prasknutím. Místy toho vzrušení na někoho může být až moc; když se Joona poněkolikáté řítí po dálnici nepovolenou rychlostí, je čtenář už lehce vycukaný, jako by místo čtení detektivky sledoval závod Formule 1. Pokud se ale ve sváteční čas hodláte začíst do solidního „trháku“, a jde vám hlavně o to, abyste bez dechu obraceli stránky, je Písečný muž vhodným materiálem. Místy možná trochu přešponovaným, ale proč ne; Larse Keplera nečteme proto, abychom dleli v realitě.

Nejhorším zločinem není vražda. Co to tedy je, zjistíte na konci této ždímačky na nervy…

Lucie Ferrante

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2019 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.