Jste zde: Recenze » Ukázka z knihy Až mi budeš zítra chybět

Ukázka z knihy Až mi budeš zítra chybět

Recenze

Přečtěte si ukázku z knihy Až mi zítra budeš chybět, kterou už zanedlouho vydá nakladatelství Plus.

1. kapitola

Stavanger je město rozměklých psích hoven. Trčí vzhůru z asfaltu jako malé houbičky a zbarvují místa do různých odstínů hnědé pěkně po svém zasraném způsobu.

Překročím další asfaltovou houbičku a  spěchám Pedersovou ulicí směrem k centru. Dřív sídlil pracák v prosklené kancelářské budově v Klubbové ulici s velkými okny s výhledem na městský park a jezero Breiavatnet. Takže všichni kolemjdoucí mohli v klidu pozorovat ty nešťastníky, kteří se zoufale snažili schovat před sousedy a známými za květináči s umělými rostlinami, zástěnami a stínítky lamp a přitom vysvětlovali, jakpak to, že přišli o práci. Tahle roztomilá výstavka asociálů změnila od doby, kdy jsem byl ve Stavangeru naposledy, název i prostory. Přesunula se do tradičněji zařízených kanclíků o pár metrů dál.

Vytáhnu si lístek s  číslem a  usedám na červený gaučík v místnosti bez oken a bez kyslíku. Připomíná to tu nadzemní bunkr, který je cítit potem a zapařenými chodidly. Pach životních ztroskotanců člověka praští do nosu hned, jakmile překročí práh. I když je kolem mě spousta lidí, vládne tu téměř hrobové ticho. Jen sem tam ho přeruší ťukání klávesnice nebo rozpačité mumlání.

„Třicet osm?“

Úřednice z pracáku vystrčí hlavu z rozevřených dveří a rozhlíží se po čekárně. Jak se k ní přiblížím, ochable mi stiskne ruku a pouští mě dovnitř.

Jsem Iljana,“ sděluje mi se silným východoevropským přízvukem a klesá na kancelářskou židli. „Posaďte se, prosím.“

„Děkuji.“ Sedám si.

Iljana má černé rozježené vlasy stažené v týle. Na sobě šedé šaty s velkými černými knoflíky. Takovými, co se z nich dřív dělaly oči plyšákům.

„S čím vám mohu pomoci?“ Nahlásím jí své rodné číslo. Iljana se otočí a zadá ho do systému. „Thorkild Aske?“

„To jsem já.“

„Už jste se někdy hlásil na pracovním úřadě jako nezaměstnaný?“

„Ne.“

Podávám jí dopis od sociálního kurátora ze stavangerské věznice. Při čtení dopisu se Iljana sklání k obrazovce počítače. Když dočte, slabě se usměje. Má drobné zuby, až nepřirozeně malé, skoro jako mléčné. Oči má stejně šedé jako šaty.

„Tak tedy, pane Aske,“ složí si ruce v klíně. „Vězeňský sociální kurátor píše, že jste se rozhodl využít mezioborové nabídky, která vám po odpykání trestu pomůže včlenit se zpátky do společnosti. To je samozřejmě dobře.“ Slovo „dobře“ vysloví s důrazem a znovu se usmívá.

Přikývnu.

„Byl jsem v kanceláři organizace pro pomoc propuštěným vězňům. Našli mi byt, přidělili psychiatra a obvoďáka. Vypracovali na mě spoustu posudků. Všichni mi pomohli sestavit skupinu, kde bych prodiskutoval minulost a naplánoval si budoucnost, abych nesklouznul zpátky na šikmou plochu. Už jsem skoro na sto procent v cajku, pokud vás zajímá tohle.“

Můj proslov jí ovšem nepřipadá ani trochu vtipný. Odvrátí se zpátky k počítači. „Vy jste kvalifikovaný policista.“

Mluví a přitom pohybuje kurzorem na obrazovce počítače. „Vyšší policejní důstojník, pověřený důstojník Inspekce policejních sborů. Člen Zvláštního útvaru.“

Přikývne a opře si špičku jazyka o drobné zoubky. Pak se ke mně zase otočí.

Vysvětlím jí to, než se stihne zeptat: „Policista, co vyšetřuje policisty.“

„Aha,“ pokývne. „Takže by asi bylo nejlepší, kdybychom vám hledali práci v rámci těchto složek, nemyslíte?“

Usmívám se na ni. „Ztráta hodnosti,“ řeknu a znovu cítím, jak se mi probouzí bolest v líci a mravenčení v oblasti bránice. Mám tak sucho v ústech, že sotva dokážu mluvit.

„Prosím?“

Odšroubuju uzávěr lahve s vodou, kterou jsem si s sebou přinesl. Piju s nadějí, že mi trocha vody pomůže. Se vším. „Odsoudili mě ke ztrátě hodnosti. U policie už pracovat nesmím.“

„Jak dlouho?“

„Do konce života.“ Zašroubuju lahev a postavím ji na zem vedle židle. Mravenčení v obličeji přechází v bolestivé pulzující bušení. „A ještě pár let potom.“

„A čím se tedy máte v úmyslu živit?“

„Dělal jsem si naději, že mi to řeknete vy.“ Zdvihnu ze země lahev a sevřu ji v rukou. Bolest, pach, světlo, nedostatek kyslíku ve vzduchu. K tomu tady sedět a mluvit s další cizí osobou. To všechno ve mně vyvolává neklid. Najednou toužím po tom být sám v místnosti bez lesklých ploch. Ale samozřejmě vím, že si tím musím projít, abych se dostal na druhou stranu. Ulf říká, že bez toho se to neobejde.

Iljana se zadívá do dopisu a potom se obrátí k monitoru.

„Tady stojí, že byste si chtěl zažádat o sociální příspěvek po dobu, co se budete léčit.“

Přikyvuju. „Pořád ještě se neshodli, na kolik procent jsem invalidní po tom…“ rukama ve vzduchu naznačuju uvozovky, „pracovním úrazu.“ Přesto jsem si já, vězeňský sociální pracovník, vězeňský sociální kurátor, zdravotníci, vězeňský farář, můj obvoďák, psycholog i můj kamarád psychiatr mysleli, že bych se měl v každém případě pokusit zase pracovat.

„Pracovním úrazu?“

„To tam nepíšou?“ Ukazuju na dopis. „Že se lidská bytost jménem Thorkild Aske pokusila oběsit na trubce ve vězeňských sprchách? Pár měsíců před propuštěním. A mimochodem uprostřed Vánoc.“ „Co se stalo?“ špitne.

„Urvala se trubka.“

Iljana na mě zírá, jako by se bála, že na ni každou vteřinou zaútočím nebo že se přímo tady u jejího stolu pokusím ublížit sám sobě. Například pomocí plastového banánu, který má položený v míse na stole. „No…“ spustí váhavě. Zhluboka se nadechne a  odkašle si. „Vy tedy máte v  úmyslu získat další kvalifikaci?“

„Jakou?“ Rukama svírám lahev tak pevně, až cítím, že mi kapky vody stékají po prstech na podlahu. „Ve čtyřiačtyřiceti po úrazu mozku. Třeba inženýr petrochemie? Nebo burzovní makléř? Anebo dentální asistent?“

Iljana se potajmu podívá na hodiny v pravém rohu obrazovky počítače. Potom s nově nabytou energií v hlase prohlásí: „Navrhuji, že nejprve počkáme, jak dopadne vaše žádost o sociální příspěvek. Mezitím si projdeme vaše pracovní možnosti mimo policejní složky.“ Zase začne něco psát a pohybovat kurzorem. Pak opět chvilku píše a nakonec se ke mně spokojeně obrátí: „Co byste říkal na práci v call-centru?“

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2017 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.