Jste zde: Recenze » Recenze: Poslední laponec

Recenze: Poslední laponec

Recenze

Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na představení starého šamanského bubnu, darovaného jedním francouzským vědcem. Velkou událost zmaří krádež. V minulosti bylo zničeno mnoho takových bubnů v boji proti pohanství.

Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pasáka sobů. Policejní vyšetřovatelé Klemet Nango a Nina Nansenová jsou přesvědčeni, že krádež a smrt spolu souvisejí.

Co se stalo během dávné francouzské expedice do těchto končin? Proč tehdy vědci dostali šamanský buben a co tím dárce naznačoval? Napoví to tradiční píseň joik? Co do vsi přinese francouzský geolog? Uprostřed nádherné přírodní scenérie a silných postav odhalujeme jak limity moderního života, tak i tradice lidí bojujících za kulturní přežití.

* * *

Nakladatelství Panteon již několikrát dokázalo, že přináší českým čtenářům opravdu zajímavé kousky. Vždyť jen Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se drží na špici prodejnosti tolik týdnů, že to nejde ani spočítat. Ani další knihy tohoto nakladatelství na tom nejsou o nic hůř, a tak bude zajímavé sledovat, jak si povede jejich nejnovější  kousek v porovnání s konkurencí. Pro čtenáře si tentokrát připravili knihu, která je ověnčena bezpočtem žánrových cen a může se pyšnit přídomkem „Nejlepší francouzská detektivka roku 2013″.

Jenže v tomto případě je „francouzská“ poněkud zavádějící. Ano, knihu napsal francouz, jenže již od roku 1994 žije Olivier Truc poněkud více na severu. Konkrétně ve švédském Stockholmu, kde působí jako dopisovatel deníku Le monde a Le point. Díky tomuto prostředí je asi jasné, že na fanoušky čeká další mrazivá detektivka, která si navíc nic nezadá se zaběhlými jmény tohoto žánru. Ba co víc, to že severské detektivky jsou místy řádně mrazivé, je všeobecně známo, jenže Olivier Truc to vzal ovšem do slova, a tak zavádí čtenáře na nejsevernější pláně dálného Laponska.

Do Laponska se vrací jeden ze šamanských bubnů. Jedná se o velmi vzácný exponát. Drtivá většina jich je ztracena nebo zničena. V současné době se ví pouze o 71 kusech. O to významnější událost pro domorodé Sámy je jeho návrat na sever. Jenže ještě před jeho představením na veřejnosti, je buben ukraden z místního muzea, což vyvolá velkou dávku nevole. Kdo za krádeží stojí? Jedná se o „přistěhovalce“, který z duše Sámy nenávidí, nebo jej naopak ukradli sami Sámové, aby na sebe upozornili?

Aby toho pro místní policii nebylo málo, k události se navíc přidá i smrt místního pastevce sobů. Již na první pohled je jasné, že muž nezemřel náhodou. Proč mu někdo uřezal obě uši, je pro policisty naprostou záhadou. Je snad možné, že tyto dvě události spolu nějak souvisí? Nebo se jedná o velkou náhodu? I když na druhou stranu, takto daleko na severu se moc vážných zločinů neřeší a teď tu jsou hned dva. To nemůže být jen náhoda.

Samotný rozjezd této knihy působí opravdu rozvláčným dojmem. Navíc se autor rozhodl jít tak trochu proti módním trendům a čtenářům nepředkládá hned na začátku žádnou brutální vraždu, ani komisaře zmítajícího se v neustálých depresích, či alkoholu. Krádež bubnu a smrt pastevce tak asi nenadchne fanoušky žánru toužící po brutalitě a frustrovaných policistech. Přesto má hlavní dvojice vyšetřovatelů Klemet Nango a Nina Nansenová rozhodně co nabídnout. I když oproti současným zvyklostem se jedná o klasické klaďase. A to je zároveň asi i největší mínus samotného příběhu. Od samého začátku víte, co od koho můžete čekat. Postavy tak místy působí až moc černobíle, přeci jen v běžném životě nikdo není bez poskvrnky a dokonalý světec, nebo záporák.

Naopak za co je autora potřeba opravdu pochválit, je výběr prostředí, ve kterém se tato kniha odehrává. Po všech těch klasických Nord krimi odehrávajících se více méně ve městech, je Laponsko opravdu vítaným oživením. A i když už se čtenáři mohli s tímto prostředím v některých detektivkách také setkat, rozhodně ne v takovéto míře. Je možná až trochu úsměvné, že nejdál na sever se neodvážil žádný ze švédských, finských ani norských autorů, ale Francouz. Trucovi se podařilo prostředí za polárním kruhem vykreslit do nejmenších detailů, včetně zajímavostí z dějin této mrazivé země a Sámů samotných. Skvělý mix detektivky a přiblížení místní historie a folkloru mohli čtenáři vidět například i u Skály Petera Maye, či Neviditelného strážce Dolores Redondo.

Pokud vás již omrzeli všichni ti vyšetřovatelé z Osla, Skane či Stockholmu, je Poslední Laponec velmi zajímavou a neotřelou alternativou k již zavedeným jménům. Navíc opravdu mrazivé a originální prostředí přiláká nejednoho čtenáře. Laponsko v sobě skrývá opravdu hodně a je škoda, že se mu věnuje tak málo spisovatelů. Trucovi se povedlo skvěle vyvážit detektivní zápletku s historií Sámů a samotným prostředím.

Laponsko (laponsky Sápmi, švédsky Lappland, norsky Sameland, finsky Lappi a rusky Лапландия) označuje zemi obývanou kmeny Sámů, dříve nazývaných Laponci, dnes je však toto označení většinou považováno za hanlivé. Leží v severní Evropě a zahrnuje severní část Skandinávie (Norsko, Švédsko a Finsko) a poloostrova Kola v Rusku.

Hodnocení: 85 %

Petr Čapek

schefikuvblog.eu

Komentáře k článku

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé!
Pokud nemáte doposud svůj účet, můžete se registrovat zde.

K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!


Hlavní stránka :: Brzy vyjde :: Již vyšlo :: Autoři :: Recenze :: Webdesign by PENAweb :: Headline photo by Wikipedia

Copyright © Severské detektivky.cz 2021 - Všechna práva vyhrazena. Kopírování jakékoliv části je možná jen se svolením autora.